Haruki Murakami 1Q84 - Aomame

20. dubna 2013 v 12:37 | rikke |  kultur-seksjonen
"Fyzická podstata věci může být klidně tatáž, kdo ale zaručí, že bude stejné i samo lidské vnímání? Třeba taková noční tma bývala dřív mnohem hlubší a temnější a měsíc se už jen tím musel jevit mnohem jasnější a větší než dnes. Nehledě na to, že tehdy lidé neměli žádné gramodesky, magnetofonové pásky ani kompaktní disky. Nemohli hudbu poslouchat tak důkladně a kdy se jim jen zachtělo, jako to děláme my. Byla pro ně vždycky něčím výjimečným."

"To je pravda," uznala paní. "Možná, že životem v dnešním pohodlném světě opravdu ztrácíme svůj díl podobné citlivosti. Možná že opravdu vidíme něco jiného, přestože sám měsíc na nebi zůstává tentýž. Možná že jsme před čtyřmi sty lety byli skutečně duševně bohatší a blíž přírodě."

***


Šla pěšky na metro a hlavou se jí honily úvahy o tom, jak je svět zvláštní. Pokud, jak řekla paní, nejsme ničím víc než přenašeči genů, proč asi musí nemalá část z nás vést tak prapodivné životy? K naplnění cíle, předání DNA, by genům přece úplně stačilo, abychom nekomplikovaně žili nekomplikovaný život, snažili se jen o to, abychom si jej udrželi a reprodukovali se, a s ničím víc si nelámali hlavu. Nebo snad mohou geny něco získat tím, když lidé žijí život složitě zamotaný, a občas dokonce vyloženě bizarní?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama