Rodná blata, loď národa a měsíc - úryvky, part II

28. července 2012 v 14:58 | rikke |  Pohjoisen Kirjailijan (Skandinavisk literatur)
" A když byl na druhé straně řeky a popojel kousek na blata, spatřil náhle, že se země změnila. Nebyla to už podzimní hnědavá, stříbrošedá, růžová a narudlá země - byla zelená, temně a jasně zelená, jemně ojíněná oparem rašícího jara, jako tomu bývá časně zrána počátkem června, a spočívalo na ní posvátné ticho, které vzbudzovalo úctu, naději i radost. Udiveně se rozzhlížel po té právě zrozené zelené zemi, která k němu hovořila řečí ticha a tajemství, konejšila tlukot jeho srdce a bez ustání mu šeptala: -Změnila jsem se pro tebe, pro vás, a nikdo jiný mě nespatří, jen ty - jen vy.- "

* * * * *

" Zemi opanoval podzim, ale jemu připadalo všechno zelené a vlahé, prodchnuté jemnou a sytou vůní, připomínající smolničku a tužebník. V jeho prsou zaznívala tak nesmírná hudba, že slzel radostí, žehnal trávě a mechu, nebesům a světlu dne, hladil horkými dlaněmi drsné kameny a prosil boha, aby střízlík poletující podél stezky pod horou a skřemenáč usazený na převislé skále netrpěli nikdy hladem a zimou, až nastanou mrazy. Ano, prosil za všechno a všechny, kterým se na zemi žije těžce. Tento ztichlý a bledý podzimní den ho zasvětil novému životu. Přál si dělat jen dobro. Byl tak bohatý. Zelený svět, který voněl po smolničkách a tuženíku, zněl v jeho srdci jako tichounké a něžné tóny smyčcového orchestru a nabádal ho, aby byl laskavý a milosrdný ke všem, a proto odpustil i sokolům jejich dravost a krvežíznivost. "

-země, která mění barvu-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama