Rodná blata, loď národa a měsíc - úryvky, part I

28. července 2012 v 14:53 | rikke |  Pohjoisen Kirjailijan (Skandinavisk literatur)
"Počasí se ochladilo, větry z ledovců si hrály na honěnou s mraky nad horou a zakrátko země zbělela, ztichla a ztvrdla mrazem. Vánoční svátky ještě nikdy nebyly tak mírné a vyjasněné, nikdy se neodráželo měsíční světlo na ledovém příkrovu zářivěji, ani polární záře se nemihotala rychleji mezi hvězdami."

* * * * *

"A netušil ještě, že o několik let později se země změní znovu a oděje se jasem krásnějším než jarní nebe, září nevyslovitelnější než bílé letní svítání - a pak jednoho dne bude náhle temná a pustá, chladná a krutá jako noc, která se vkrádá do srdce, když umíráme."


* * * * *


"Málokdy byla země tak krásná a barevná: byla hnědá a zelená, růžová a žlutá, rudá a světlá, na některých místech už vybledlá, jinde si však uchovala velebnou hebkost a byla skoro nedotčená mrazíkem a severákem minulých nocí."

* * * * *
"Senoseč byla za námi a jeseň se už loučila, ohnivé barvy keřů na druhé straně řeky nezadržitelně bledly jako marné naděje."

* * * * *
"Na pasece zavoní večerní vůně, motýli uprchnou a něžný svit obestře listí a květiny. Pak zmizí i červánky nad horami, příroda utichne a nastane noc, která dýchne svěží chlad na trávu a uzavře koruny květů. Nastane bílá a tichá červencová noc, noc snů a lásky, noc průzračná jako studánka ve skalách."

-země, která mění barvu-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama