Dánská balada HAVRAN

23. srpna 2007 v 11:23 | rikke |  Pohjoisen Kirjailijan (Skandinavisk literatur)
Mladičká Elver s družinou
jede na vranících,
spatří havrana černého
vysoko v oblacích.

-Pozdě večer létají havrani-

"Sleť dolů, černý havrane,
se mnou si promluvit.
Já ráda bych ti chtěla
své starosti vyjevit.

Můj otec mi v synu královském
mladého vybral ženicha,
však daleko do cizích zemí
ho poslala moje macecha.

Daleko do cizích zemí
ho macecha poslala,
chce, bych bratra jejího
za muže pojala."

"Pověz, mladičká Elvero,
jakou dostanu odměnu,
když k snoubenci tě odnesu
a on tě pojme za ženu?"

"Zlata ti dám, co budeš chtít,
když zbavíš mě mého trápení,
když zaneseš mě k mému snoubenci
a on se se mnou ožení."
"Poslyš, mladičká Elvero:
mně větší odměnu musíš dát.
Prvního synka, jejž s ním budeš mít,
musíš mně darovat."

Vzala havrana za drápy
bílýma rukama
a slíbila mu na svou čest,
že prvního mu synka dá.

Uchopil havran Elveru,
na hřbet ji posadil
a letěl s ní v daleké země
přes moře mnoho mil.

Když pevninu měli pod sebou,
v dálce viděli hrad:
"Zde bydlí, Elvero, ženich tvůj,
on bude tě mít vždycky rád."
Z dubové brány vyšel panoš
se zlatým pohárem:
"Mladičká nevěsto Elvero,
buď vítána v naši zem!"

"Díky ti, černý havrane,
pozdravuj rodnou mou zem.
Až uběhne jeden krátký rok,
přileť zas přes moře sem."
Havran odletěl v rodnou zem
daleko přes moře.
Sotva uplynul jeden rok,
vrátil se k Elveře.

Havran se vrátil k Elveře,
na cimbuří se posadil:
"Poslyš, mladičká Elvero,
ze štěstí tvého chci svůj díl."

"Zde je mé malé děťátko,
v bělostných plénkách spí,
odneseš-li ho, havrane,
nikdy ho matka nespatří."

Havran rozklovl synku hruď,
krev z jeho srdce pil.
Tu proměnil se v rytíře,
nejkrásnějšího, jaký kdy žil.

-Pozdě večer létají havrani-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama