Chvála Bláznovství

15. prosince 2006 v 13:18 | rikke-maren |  kultur-seksjonen
Po hoodně, ale opravdu hoodně dlouhé době jsem byla v divadle. A stálo to opravdu za to! Jak by ne, když se hlavní protagonisté vraceli na jeviště při děkovačce pětkrát!!! No, ale kdyby se představení neodehrávalo v Oslo, tak bych nikam nešla...No jo, no. Ta moje "moje Skandinavie".

Alex Hellstenius
Elling a Kjell Bjarne aneb chvála bláznovství - v hlavních rolích Michal Dlouhý a Vladimír Dlouhý.
Elling a Kjell Bjarne jsou regulérní cvoci. Navíc cvoci, kteří na první pohled nejsou zrovna k pomilování. Ani jeden z nich nemá žádné nadpřirozené schopnosti, které by mohly obohatit nic netušící lidstvo. Prostě zcela nepřikrášlení, obyčejní cvoci, kteří by mohli jít pěkně na nervy. A panu Franku Aslimu z magistrátu města Oslo, spořádanému, kvalifikovanému a zcela normálnímu člověku, taky na nervy jdou. Jak by ne. Ellingovo a Kjellovo ztotožňování se s Frankovou představou "všedního dne" je tak bizarní, jak jen je možné si představit, jeho dobré, profesionální úmysly se v jejich rukou proměňují v ohňostroj nesmyslů. A ještě ke všemu se mu ti dva cvoci dostávají pod kůži. Jemu, divákům, čtenářům knih Ingvara Ambjornsena, který už o Ellingovi napsal čtyři nesmírně úspěšné knihy. Na konci cesty se nabízí otázka, kdo je tu vlastně blázen.
Účinkují: Vladimír Dlouhý, Michal Dlouhý, Vasil Fridrich, Eva Leinweberová / Lucie Stejskalová, Jaroslava Vrbová, Ondřej Zajíc
Divadlo Kalich diváci zatím vnímají především jako muzikálové, ale tato scéna má i zajímavou činoherní dramaturgii. Jejím jednotícím prvkem jsou neběžné herecké příležitosti. To platí i o hře Elling a Kjell Bjarne aneb Chvála bláznovství, kterou s bratry Vladimírem a Michalem Dlouhým připravuje režisér ONDŘEJ ZAJÍC.
Co vás na textu zaujalo nejvíc, proč jste se rozhodl tuhle komedii režírovat?
Dva dosavadní chovanci psychiatrické léčebny - čtyřicetiletý maminčin mazánek Elling a Kjell Bjarne -ten, který nikdy nesouložil -, se dostávají do dráždivé osobní situace. Dostávají od města svůj vlastní byt a s ním i šanci začlenit se do běžného života. Že se budou s lecčíms potýkat a bude je potkávat všechno možné, snad není třeba zdůrazňovat. Mě osobně se při práci nad textem nejvíce dotýkala věc vlastně velmi banální - i když nejsem blázen, silně jsem si přes tyto postavy uvědomoval, jak i mě svět často bolí.
Znal jste norského spisovatele Ingvara Ambjornsena, podle jehož románu hra vznikla, nebo jste ho objevil díky této dramatizaci?
O jeho románech vím pouze tolik, že jsou v Norsku velmi populární. A je mi líto, že nejsou, alespoň pokud vím, zatím přeloženy do češtiny.
Vzniklo nejprve obsazení a pak se hledal text pro bratry Vladimíra a Michala Dlouhého, nebo tomu bylo naopak?
Vlastně se to sešlo napůl cesty. Text jsem objevil, když jsem připravoval materiál pro konkurs na šéfa divadla Rokoko, kde jsem si stanovil téma: Postavy bláznů v dramatické literatuře. S Mirkem i Michalem jsem už v minulosti pracoval a bylo to moc fajn. Věděl jsem, že by si spolu rádi zahráli a text Chvála bláznovství k tomu prostě vybízel. Když si ho přečetli, okamžitě souhlasili.
Jaká je s nimi spolupráce? V čem jsou si podobní a v čem se naopak projevují rozdílně?
Jsou stejní a rozdílní jako postavy naší hry. Těch paralel si Michal Dlouhý všiml už při prvním čtení. Mě však nejvíce zajímá obrovský vztah obou postav hry.
Jaký způsob práce je vám bližší -ve stálém souboru, nebo jako v tomto případě s lidmi, které si můžete vybrat?
Mně jde pouze o to, kolik do toho kdo investuje. Není to pravidlo, ale herci, s nimiž práci domlouvám, bývají lepšími partnery. Když se však podívám tak dva roky nazpět, nevybavuji si jinou než špičkovou spolupráci.
MICHAL DLOUHÝ - HRÁT S BRATREM JE ŠKOLA
Když se bratři Michal a Vladimír Dlouhý objevili spolu na jevišti ve hře Patricka Mabera Na dotek, byla z toho divadelní senzace. Na úspěšnou inscenaci diváci již nechodí: dočasná pauza vynucená odjezdem Michala do zahraničí nakonec přerostla v pauzu trvalou.
Nyní se na jevišti setkávají znovu - v Divadle Kalich ve hře Axela Hellsteniuse Elling a Kjell Bjarne aneb Chvála bláznovství, líčící příběh dvou pacientů psychiatrické léčebny, kteří dostanou šanci žít normální život. Premiéra je dnes.
"Hru mi produkce poslala mailem na Tobago a moc se mi líbila. Jediný problém bylo přinutit bráchu, aby si text přečetl. Na něj musíte jít hrozně jemně," říká Michal Dlouhý.
Umíte si představit, že byste to hrál s někým jiným?
Moc ne. Pro mě je brácha lakmusový papírek. Když řekne, že je něco dobré, tak tomu má smysl dát všechno.
Rozdělení rolí - tedy Vladimír jako křehký, "autistický" intelektuál Elling a vy jako hřmotnější, mentálně pomalejší Kjell - bylo jasné už od začátku?
Při čtených zkouškách jsme přišli na to, že hra je v něčem podobná našemu dětství. Tím, jak jsme se k sobě chovali, jací jsme byli. Ze začátku jsem byl rád, že mám zrovna roli Kjella. Zdálo se mi, že hrát jednoduchého člověka bude snadné. Mýlil jsem se. Brácha má sice víc textu a dost se s ním trápí, ale prosťáček je možná těžší. Elling má totiž argumenty a přes ně je snazší hrát. Hrozně nerad bych si pomáhal prvoplánovými prvky, šarží. Kjell Bjarne přemýšlí opravdově a čistě. Je paradoxní, že pro Ellinga a Kjella je cílem životní cesty zařadit se do naší každodenní šedě, splynout s davem. Stát se součástí prázdnoty, kterou často žijeme. Tímhle poselstvím je hra strašně krásná a vlastně smutná. A je to velký oříšek pro herce. Zlatý Shakespeare nebo Čechov!
Jak funguje herecké partnerství mezi vámi a Vladimírem? Je pro vás ideálním spoluhráčem, nebo hrozí, že si na jeviště nosíte soukromí?
To i to. Ale základem pro mě je, že moc rád s bráchou hraju. Bráška je podle mě nejlepším hercem své generace. Být vedle něj na jevišti je obrovská škola. Tkví to hlavně v jeho hloubce a citlivosti, má velmi jemnou a zranitelnou duši. Tím se zase vracím k tomu, že mezi řádky jsem ve hře četl příběhy z našeho dětství. Mělo by to být v inscenaci poznat. Už jen to, jak vypadáme každý jinak. Jak je strašně chytrý, ale zároveň má větší strach ze života a stahuje kalhoty třicet kilometrů před brodem, zatímco já se do věcí vrhám po hlavě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ifa Ifa | 17. prosince 2006 v 15:46 | Reagovat

To divadlo je super, ale mně se možná ještě o něco víc líbil film "Elling".

2 rikke-maren rikke-maren | Web | 17. prosince 2006 v 15:59 | Reagovat

Ifa: to nemůžu posoudit, film jsem totiž neviděla :(

3 Miška Miška | 18. ledna 2007 v 9:33 | Reagovat

Divadlo bylo jedinečný, parádní zážitek!!! Díky za něj

4 rikke rikke | Web | 18. ledna 2007 v 11:52 | Reagovat

Miška: to můžu jedině potvrdit!! "no neser" - v jeho podání nemělo prostě chybu... *)

5 janička janička | 23. dubna 2007 v 18:55 | Reagovat

Jsou to oba úžasní herci, jejich výkony byly nepopsatelné!! a hlavně Vladimír.. Kdo z vlastní zkušenosti nezná reakce a chování autisty(mám bratra autistu), nikdy nemůže posoudit a docenit preciznost zahrání role Ellinga.. ta gesta, grimasy, prostě všechny reakce.. Dokonalost sama!

6 Libor Libor | E-mail | 19. června 2007 v 13:11 | Reagovat

Přátelé, byl jsem na Divadelní Třebíči a viděl tuto hru nastudovanou ochotníky - tedy nevím odkud, to si nepamatuju, ale byl jsem v dobrém smyslu šokovaný, jak hru pojali a zvládli...

Dokonce si troufám tvrdit, že pánové v titulních rolích leckdy zdatně bratrům Dlouhým konkurovali, i představitelka té opilé sousedky bylo moc dobrá. Jen jim trochu kulhal Frank, ale nicméně, bratři Dlouzí, najděte si je a podívejte se, mohou Vás inspirovat !

7 Libor Libor | E-mail | 19. června 2007 v 13:12 | Reagovat

Jo už jsem to našel, Byli to Zmatkáři Dobronín ...

8 ... ... | 4. října 2007 v 16:43 | Reagovat

no neseeer :D

9 rikke rikke | Web | 6. října 2007 v 10:28 | Reagovat

no tohle je dokonalá hláška xD

10 Gina Gina | E-mail | 24. března 2008 v 12:37 | Reagovat

To : janička

Jé ahoj, ty máš taky bráchu autistu? A je starší nebo mladší?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama