Mikael Niemi - Populärmusik från Vittula /ukázka/

8. listopadu 2006 v 20:38 | rikke-maren |  Pohjoisen Kirjailijan (Skandinavisk literatur)
...
Babička sepsala závěť. Byla obsažena v sešitu, který po sobě zanechala, a byla mírně řečeno rozsáhlá. Stránku po stránce střídala jedna podrobnost za druhou. Ten a ten má za těchto podmínek dostat to a to. Ale jelikož se babička na svůj skon připravovala nejmíň patnáct let a navíc byla náladová, okraje stránek se hemžily změnami, škrty a dodatky, o jednom samostatném listu s natlačenými poznámkami pod čarou nemluvě. Někteří příbuzní byli několikrát vyděděni, v následujících kolech to však zase bylo zrušeno. Jiní měli dědit jen za určitých podmínek, jako například, že se v přítomnosti příbuzenstva nahlas přihlásí k živé víře nebo se zřeknou ďábla alkoholu nebo přítomné plus Ježíše Krista poprosí o odpuštění jistého počtu podrobně popsaných hříchů, které v průběhu let spáchali. Celý text poslední vůle babička v přítomnosti několika svědků několikrát podepsala, bohužel až na onen důležitý volný list. Navíc to všechno bylo v tornedalské finštině.
Jen samotné předčítání v dusném domě zabralo několik hodin. Každičké slovo se muselo přeložit do švédštiny, spisovné finštiny, angličtiny, němčiny a perštiny, protože babiččina dcera z Växjö si vzala za muže přistěhovalého sunnitského muslima. Velké problémy způsobily hlavně náboženské části závěti. Základní podmínkou dědických nároků přece bylo vyznání živé víry, což si většina Tornedalanů vyložila jako laestadianismus. Proti takovému výkladu protestoval jak sunnitský muslim, tak přiženěný Novozélanďan, který byl žid, a dcera z Frankfurtu, která konvertovala k baptismu - ti všichni, jeden po druhém prohlásili, že jejich víra je stejně živá, jako víra ostatních příbuzných. Babiččin mladší bratr z Ullatti zahřímal, že on, západní laestadian, je tu největší křesťan ze všech, proti čemuž se hlasitě ohradil jeden východolaestadianský bratranec, jeden ze Sboru prvorozenců, jakož i několik starověrců. Jedna tetka z finské větve laestadianismu okamžitě upadla do liikutuksiy, extáze, a začala poskakovat a řádit, až z ní stříkal pot. Jiní se pro jistotu připojili a šermujíce rukama se vyznávali z hříchů, plakali, objímali se a klopýtali po hadrových koberečcích.
Nakonec si Isak stoupl a zařval, švédsky i finsky, aby všichni drželi hubu. Jednoho vzdáleného bratrance alkoholika z Kainulasjärvi přistihli, jak píše vlastní dodatek k závěti, a vyhodili ho.
...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama