Dějiny bestiality - Jens Bjørneboe /úryvek/

20. října 2006 v 13:18 | rikke-maren |  Pohjoisen Kirjailijan (Skandinavisk literatur)
...
Pro řady zdejších hrobů je příznačné, že leží v podivuhodném tichu lesa. Na hřbitovech stále zůstávají hromady vyházené půdy i patrné krátery po dopadlých výbušninách. Zde tedy mrtví znovu vstoupili na scénu, po více než dvaceti letech němého odpočinku. Spodní čelisti, stehenní kosti, kůstky a pánve znovu povstaly, a dokonce i zbytky uniforem přestály zimní ležení.
Dnes jsou tyto hrdinské mrtvoly naštěstí znovu pohřbeny, a potud je vše v pořádku. Na nedotčených částech pahorků rostou vysoké jedle, jinde je přirozeně les mladý. V hostinci nabízejí i skvělý místní kozí sýr; je čerstvý a jemný, lehce nakyslý - a hodí se k bílému alsaskému vínu. Pochopitelně tu nahoře člověk postrádá velké, bílé viničné šneky, které se podávají s česnekovým máslem a jsou ideálním pokrmem k vínu.
Na tomhle druhém pohřbu je něco mně blízkého, něco svým způsobem hluboce demokratického. Jde o to, že když po dvaceti letech padaly granáty a přiměly zesnulé procitnout a vstát z mrtvých, zcela promíchaly obratle, pánve, klíční kosti, čelisti a lokte, takže když došlo k pohřbu číslo dvě - pochopitelně za pomoci buldozerů - ostatky padlých z Války č.1 se prostě shrabaly bez opravdového systému a řádu, chyběly uniformy - a tak se stalo, že řadoví vojíni, poddůstojníci i ona poměrná hrstka důstojníků došli odpočinku bez nejmenšího ohledu na hodnost a zařazení. Po smrti tedy zavládla jakási rovnoprávnost. Už po dvaceti letech nebylo rozdílu mezi plukovníkem a kaprálem, mezi generálem a vojínem. Hnůj jako hnůj.
To zní jaksi povzbudivě, když jsme tolikrát vídali, že před masovým hrobem není spravedlnosti, jenom násilí.
...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama