Ny Ålesund

17. října 2006 v 14:41 | rikke-maren |  Kongeriket Norge
Snad všechno je tu nejsevernější na světě. Nejsevernější, byť už jen symbolická, železnice. Nejsevernější pošta. Nejsevernější muzeum. A nejsevernější hotel jménem Severní pól. Ke skutečnému Severnímu pólu je to ze špicberské vesnice Ny Ålesund sice ještě 1200 kilometrů, ale i tak jde o vůbec nejsevernější trvale obydlené místo naší planety.

Žije tu sice jen třicet stálých osadníků, ale stojí tu celkem šedesát domků a domů. V létě sem totiž přijíždějí výzkumníci ze všech kontinentů, aby se mohli věnovat výzkumu polárních končin a klimatických změn. Počet obyvatel se pak až zpětinásobí.
Léto pomáhá "nafukovat" vesnici už od jejích počátků téměř před sto lety. Původně se tu hned po první světové válce usadili ti, kteří na Špicberky přijeli dobývat uhlí. První z nich připluli ze západonorského Ålesundu a ke jménu svého nového domova přidali jen přívlastek Ny, tedy "nový". Do tvrdých podmínek u 80. stupně severní zeměpisné šířky přitom horníci přesídlili i s rodinami, a tak tu, na rozdíl od jiných srovnatelných usedlostí ve srovnatelně těžkých podmínkách jiných severských končin, vznikl vcelku běžný vesnický život. V Novém Ålesundu se chovaly slepice i prasata, vyhrával tu orchestr a tleskalo se i divadelním představením.
Do běžné vesnické idylky měla však ta špicberská daleko. Když napadl sníh a zamrzlo moře, mohli horníci s domovským Norskem, jemuž Špicberky podle smlouvy z roku 1920 patří, komunikovat pouze telegraficky. V hlubokých šachtách, které se zarývají do zdejší zmrzlé půdy a zapadají tak hluboko pod úroveň mořské hladiny, proto celou zimu jen rubali uhlí. Když moře opět rozmrzlo, připluly lodě s řadou sezonních dělníků a zásoby uhlí odvezly. Na to, jak je malinký, má proto Ny Ålesund dodnes neobyčejně velký a pohodlný přístav. Těžba uhlí ustala v roce 1962 poté, co v nebezpečných dolech došlo k velkému neštěstí. Za posledních pětadvacet let tady přišlo při práci o život celkem 75 horníků, což bylo na zdejší poměry obrovské množství. Další pokračování těžby už nebylo ani rozumné, ani nutné. Rodiny horníků odjely a postupně je nahradili vědci.

Ny Ålesund obklopuje trojice vrcholků, jež dala místnímu zálivu jméno King Bay, Královská zátoka. Vršky totiž připomínají královskou korunu a Norsko je navíc, jak známo, monarchií. V létě je tu pořád světlo, protože slunce nezapadá ani o půlnoci, a v zimě se naopak po celé dny a noci neukáže, i kdyby je člověk prosil sebevíc.
Jinak toho tu k vidění už mnoho není. Ovšem s výjimkou muže, který před osmdesáti lety učinil Ny Ålesund světoznámým. V roce 1926 se expedice vzducholodi Norge se slavným Roaldem Amundsenem na palubě vypravila na více než tři a půl tisíce kilometrů dlouhou cestu, při níž vůbec poprvé v historii přeletěl Severní pól. Trasu na Aljašku urazila za pouhých sedmdesát hodin, avšak Amundsen při ní nenašel to, v co doufal. Věřil totiž, že Severní pól tvoří pevnina, která v budoucnu ponese jeho jméno, ale namísto toho spatřil jen nekonečnou plochu ledových ker.
O dva roky později skončil ještě hůř. Ital Umberto Nobile vyletěl z Nového Ålesundu do polárních končin se vzducholodí Italia, a když ztroskotal, rozpoutala se obří akce na záchranu celé jeho posádky. Nobile se nakonec zachránil, zato Amundsen, který mu spěchal na pomoc, zahynul.
Polární archeologové chladné špicberské klima vesměs chválí - krásně totiž zachovává ostatky dávných lovců a dobrodruhů, kteří na souostroví tisíc kilometrů na sever od nejsevernějšího výběžku kontinentální Evropy přišli o život i před několika staletími. Zima prý neobyčejně dobře konzervuje oděvy, nástroje i boty. Ostatky nejslavnějšího norského polárníka Roalda Amundsena však tak jako tak dosud nikdo neobjevil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama