The Dresden Dolls - recenze

26. září 2006 v 14:18 | Puijon Haltijan |  The Dresden Dolls
THE DRESDEN DOLLS
CD - The Dresden dolls
Dresden dolls do našeho světa zabloudili. Zpěvačka a pianistka Amanda Palmer ostatně zpívá : "I might join your country / But only on a rare occasion" (mohla bych se přidat k vašemu století / ale jen o zvláštních příležitostech). Společně s bubeníkem Brianem Viglionem pózují na snímcích jako vystřižených z nějakého německého expresionistického filmu z roku 1920. I v muzice je tomu tak, snaží se mísit Alternativní rock s německým kabaretem. Dobře vědí, že nejsou úplně normální, a dobrovolně na sebe uvrhli klatbu umělců - vyděděnců. Jejich přístup i nálady, jež vytvářejí připomínají české Psí vojáky, i když Dresden dolls hrají poněkud rockověji. Dvoučlenná kapela v obsazení piano a bicí je zajímavá už svým zvukem : singl "Girl Anachronism" (holka přežitek) je strhující dvouminutová punková jízda krajinou schizofrenie. Bubeník ukazuje co se naučil v hardrockové školce a Amanda Palmer surově mlátí do klaviatury, jako by jí chtěla potrestat za to, že je černobílá. Celé album ovšem není tak rychlé a střídá intimní zpovědi s teatrálními výlevy vášně a hysterie.
Každá píseň je takové malé divadelní číslo, ve kterém se zpěvačka vciťuje do různých rolí. Do provokativní Lolity v "Missed me", do asertivní a sebejisté dámy v "Good day", do dívky která zlomyslně ničí sebe i ostatní v "Girl Anachronism." Vůbec největší dramatický oblouk se odehraje v závěrečné devítiminutové skladbě "Truce" (příměří), kde si žena se svým bývalým milencem rozděluje celý svět na dvě části "můžeš si nechat Washington já beru New Jersey." Jak se ale tlumené akordy piana zesilují, je jasné, že se s tímhle nespokojí. Píseň vrcholí brutálním závěrem, kdy Amanda křičí, že je to ona, kdo vyhrál, a vyhlašuje lásku i válku zároveň.
Dramatická výstavba jednotlivých písní je ovšem navzájem odcizuje, a tak je těžké naladit se po velkém finále na další věc. Druhé album Dresden Dolls je tedy spíš sbírka epizod než jednotlivé dílo. Ale co na tom, když jsou ty epizody tak krásné - a hlavně byste je nikdy neuslyšeli od nikoho jiného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rikke-maren rikke-maren | Web | 26. září 2006 v 17:46 | Reagovat

tak lidi...právě teď je poslouchám a je to fakt nářez!!!

2 Puijon Haltijan Puijon Haltijan | 29. září 2006 v 17:29 | Reagovat

no já vím :)) proto jsem je sem dala - "Bad Habit" je snad jejich nejlepší, tu já miluju :)

3 First Arsch First Arsch | E-mail | Web | 20. října 2006 v 5:49 | Reagovat

Ahojky, napsal jsi mi nedavno na muj blog, ze mas CD Dresden Dolls, to druhe. Ne to Yes Virginia. Chtela bych ho dat tatovi k Vanocum. Kdyby jsi byl tak laskav a mohli jsme se domluvit. Ja bych ti za to mohla poslat neco jineho a kdybych to nemela, tak bychom se domluvili na cene. Prosim odepis mi bud na muj blog nebo na mail. dekuju, jenom--> HROZNE TO SPECHA :-)... PS: Hezkej blog ;-)

4 First Arsch First Arsch | E-mail | Web | 21. října 2006 v 7:48 | Reagovat

Aha tak to promin ja myslela, ze jsi kluk... No neva :-))). Tady mas adresu: Kamila Boudová, Tylova 2071, Litvínov, 43601 a chces za to neco? Napis prosim :-) A jeste jednou promin a dekuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama