Mika Waltari

11. září 2006 v 17:03 | Puijon Haltijan |  Pohjoisen Kirjailijan (Skandinavisk literatur)
Mika Waltari (1908-1979), autor s velmi širokým žánrovým rozpětím, patřil k nejmladším "Nosičům pochodní", je však zároveň nejen nejmladším autorem své generace, ale jedním z nejsvětovějších a nejpřekládanějších finských autorů. Přijetí Waltariho tvorby na domácí půdě bylo velice rozporuplné. O tomto rozporu vypovídají Waltariho díla z 20.let, inspirována mimo jiné Wilhelmem Diltheyem, čistou poezií Henriho Bremonda, Bergsonem a Freudem.
Románem Velká iluze (Suuri illusion, 1928) získal Waltari nálepku "mluvčího mladé helsinské generace", která ho provázela celé meziválečné období. S vůdčí osobností hnutí "Nosičů pochodní" Olavim Paavolainenem vydává v roce 1929 sbírku Dálnice (Valtatiet), jeden z pokusů o futuristickou poezii ve finštině.
Počátkem 30.let začal Waltari projevovat zájem o historickou tvorbu, jak o tom svědčí románová trilogie z let 1933 - 1935 (vydána později pod názvem Z otce na syna, Isästä poikaan), v níž autor líčí historii svého rodu na pozadí vývoje finského hlavního města. Waltariho tvorba 30.let je žánrově velice pestrá a zahrnuje Divadelní hry, pohádky, obrázkové seriály a humoristické, dobrodružné a detektivní příběhy (například Kdo zavraždil paní Skrofovou? Kuka murhasi rouva Skrofin?, 1939, v česku 1989, též pod názvem Kdo zavraždil paní Krollovou?). Nejtrvalejším Waltariho odkazem z této doby jsou však především "Malé romány", novely, v níchž autor poprvé zpracovává i tradiční témata finské literatury jako život na venkově (například Cizinec přichází, Vieras mies tulitaloon, 1937, v česku 1942). Některé z těchto novel (vydané vesměs až koncem 40.let) předznamenávají hrůzy druhé světové války (například Zlatovláska, Kultakutri, 1948, v česku pod názvem Plavovláska).
Rostoucí zájem o politické dění, viděné v široké historické perspektivě, přivedl Waltariho k reakci na sovětské aktivity ve Finsku a v Pobaltí dvěma dlouhými reportážemi : Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě (Totuus Virosta, Latviasta ja Liettuasta, 1940) a Ve stínu sovětské špionáže (Neuvostovakoilunvarjossa, 1942), jimiž byl levicově orientovanou kritikou doslova ukamenován.
Za zimní války se Waltari věnoval vlastenecké propagandě a bezprostředně po skončení Pokračovací války vydává své největší dílo, historický román Egypťan Sinuhet (Sinuhe Egyptiläinen, 1945, v česku 1965), který byl často interpretován jako alegorie na druhou světovou válku. Sinuhet byl bohužel konec uměleckého vývoje Miky Waltariho. Po světovém úspěchu Sinuheta soustředil veškerou svou tvorbu na historické romány, které ovšem opakují schéma i poselství toho prvního.
Z dalších Waltariho historických fresek bych uvedla alespoň "deník o dobývání Cařihradu" Johannes Angelos (1952, v česku pod názvem Pád Cařihradu) a román o Ježíši Tajemství království (Valtakunnan salaisuus, 1959, v česku pod názvem Jeho království).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rikke-maren rikke-maren | 11. září 2006 v 18:46 | Reagovat

Pád Cařihradu je jedna z mála knih, kterou jsem pro nezájem odložila (taky víme)

2 Puijon Haltijan Puijon Haltijan | 12. září 2006 v 12:52 | Reagovat

Hele ale babička už jí četla nejmíň 10x a furt jí ještě neomrzela :))

3 Tiia Tiia | Web | 3. října 2006 v 21:41 | Reagovat

Waltari u mě teď vede =)

Egypťan Sinuhet, Cizinec přichází nebo povídky Plavovláska a taky Už nikdy nebude zítra =) Mám doma ještě Nuori Johannes, ale tu knížku jsem odložila, vrátím se k ní pozdějc x) teďko na tohle fakt nemám hlavu x) :D:D:D

rikke, je u vás někde knihkupectví, kde maj větší výběr Waltariho knížek?? no bo u nás mají jenom Sinuheta =/ tss.. to je úroveň!

4 rikke-maren rikke-maren | Web | 5. října 2006 v 14:38 | Reagovat

Tiia: kuknu se a dám vědět!!!!

5 Tiia Tiia | Web | 5. října 2006 v 18:11 | Reagovat

díky moc! =)

6 rikke-maren rikke-maren | Web | 6. října 2006 v 16:02 | Reagovat

Takže: v Librexu nic neměli (teda aspoň jsem nic neviděla); pak v dalším, měli hafo norských autorů, to bylo zas něco pro mě (já je chcu, všechny!!); ALE v Rodinném nakladatelství Pergamen v Historické literatuře byly v jedné polici POUZE knihy WALTARIHO. Co jsem se dívala, tak to bude nějakých 10 titulů. Jo a najdeš ho vedle "mekáče". *) (kdybys třeba něco chtěla koupit, tak mi řekni a já ti to dovezu. Stejně jsem v Karviné každý den.)

7 Tiia Tiia | Web | 6. října 2006 v 18:26 | Reagovat

jeejee, děkujíí =) takže až dostanu penízky, tak pak povim :D tyjo, ale až se tam dostanu, tak to snad všecko vykoupím :D:D

8 rikke-maren rikke-maren | Web | 6. října 2006 v 19:05 | Reagovat

Tiia: tak ten pocit přesně znám *)

9 circle.of.fear circle.of.fear | Web | 13. listopadu 2006 v 20:37 | Reagovat

teď čtu temnýho anděla :) je to celkem dobrý, ale moc se tam toho zatím neděje (ale jsem na 47. straně takže ještě je to dobrý)

10 Tiia Tiia | Web | 21. listopadu 2006 v 21:19 | Reagovat

circle, no, já se taky za chvilku dám do čtení anděla(stejně se mi víc líbí finský název Nuori Johannes, zní to o moooc lépe :D ) ... před rokem mě to moc nechytlo, tak snad druhý pokus vyjde ;)

11 circle.of.fear circle.of.fear | Web | 14. ledna 2007 v 12:03 | Reagovat

jo ten finskej název je lepší :) mě to taky moc nebavilo, ale pořád jsem to četla dál...ani nevim proč a už jsem se konečně dostala za půlku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama