Jiný úhel pohledu

11. září 2006 v 20:18 | rikke-maren |  Hoppbakke
Před pár lety se mi do rukou dostal značně zajímavý článek z oblasti skoků na lyžích. Zaujal mne natolik, že jsem se rozhodla jej zde prezentovat. Nedivte se proto, že v tomto článku ještě skáče Hannawald a Janneho syn se má teprve narodit...

Některé sporty už postrádají původní ideologii Řeků: v zdravém těle zdravý duch. Vzpomeňme si například na dopingové skandály finských běžců na lyžích, které sportem otřásly v souvislosti s mistrovstvím světa v klasickém lyžování v Lahti, nebo našeho koulaře Miroslava Mence, který vyfasoval dokonce i zákaz činnosti.

Nejrosáhlejší hybridita však postihla skoky na lyžích. Jistě jste si všimli, že je teď všude "plno" zázračného Němce Hannawalda. Ano, podařilo se mu sice, co nikomu před ním, vyhrát slavné T4M ve všech čtyřech dílech. Jestlipak jste však věděli, že tento (ne)sympatický sedmadvacetiletý hoch váží při svých 183 cm zrůdných 62 kg? A že drží drastické diety a často bývá dokonce i na umělé výživě? Co by pro sport neudělal, i takový je klíč k úspěchu. Druhý způsob moc dobře zná Němec Herr, který, ačkoliv skokanského talentu moc nepobral, je dříč a na MS v Lahti se stal rovnocenným členem týmu. Některý z fandů si možná vzpomene na den, kdy právě Hannawald, vyhublý na neuvěřitelných 59 kg zkolaboval a nemohl nastoupit do druhého kola jednoho závodu seriálu LGP. Toho povezou, pomyslela jsem si. A taky že ho vezli. Strávil pár dní v nemocnici na kapačkách a pak začal zase trénovat. Nepochybně by mohl kandidovat na titul Somálce ticíciletí, nebýt polského "orla", jak mu přezdívají komentátoři /tuto přezdívku však ukradl fenomenálnímu Andimu Goldbergerovi, který ostatně sám dostal před dávnou dobou dvouletý zákaz působení za svou kokainovou aféru/, Adama Malysze. Má opravdu talent a je jeden z nejlepších v historii vůbec. Navíc je to Slovan, a proto má sympatie většiny z nás. Radši jsem ani nezjišťovala jeho hmotnost, vím jen, že měří pouhých 169 cm. Zhruba stejně jako malý Švýcar, o čtyři roky mladší Simon Ammann, který si může potřást rukou se sedmnáctiletým Manuelem Fettnerem, jehož hmotnost se nevyhoupla na víc než 49 kg. V jeho věku kraloval slavný olympijský vítěz, Fin Toni Nieminen, který ovšem už dospěl, přibral a vyrostl, změnilo se mu těžiště a jeho skoky už nejsou, co bývaly. Zpět však k Malyszovi. Doma v Polsku je miláčkem, vyskytují se však i negativní reakce. V ČR jsem slyšela jak se mu pro jeho vyzáblost smějí: "Malysz, obsahu žaludku se zbavíš", což je samozřejmě parodie na prací prostředek Vanish. Celkem trefné, avšak nesportovní. Moji známí ze speciálního chatu o skoku na lyžích /obzvláště Fini a Němci/ se o něm také nevyjadřují dvakrát pozitivně. Jedna holka říkala, že prý mu udělali čokoládovou sochu v životní velikosti, ale že k ní nikdo nesmí chodit, protože by na ni mohl dýchnout a rozpadla by se. I když je to pochopitelně nefér, na ostatní kolují vtípky též. Skoku prostě vládnou místo chlapů špejle. Jsou mezi nimi i dobří skokani, všichni však těží ze své subtilnosti. Někteří se drobní narodili, někteří jsou odporní anorektici. Opravdu talentovaný jedinec dokáže i s chybou skočit daleko. Např. Rakušan Höllwarth. Ačkoliv ho osobně nemám ráda a nefandím mu, musím uznat, že i když na nájezdu podle trenérské hantýrky "sedí jak na hrnci", stále skáče výborně a onen malý nedostatek je znát pouze na kráse a čistotě stylu.
Zkrátka by mě zajímalo, jakou šanci mají oproti Hannawaldům a Malyszům závodníci, co ještě vypadají jako lidi, například Janne Ahonen, který před několika lety zmiňované T4M vyhrál celkově na body, bez jediného vítězství v závodě a teď má právě skokanskou krizi, protože by byl raději se svou těhotnou snoubenkou a osobně asistoval u porodu, než aby místo toho trénoval, a zmeškal tak prvorozeného syna. Podle mého názoru to udělal správně. Vždyť když je žena-sportovkyně těhotná, taky nemůže trénovat. Nebo bratři Hautamäki. Mladší Matti, zvaný Masa, je známý svou slabostí pro sladké. Starší z nich, Jussi, kromě závodění stíhá hrát na baskytaru v kapele Vieraileva Tähti /Hostující hvězda/ společně se svými kolegy ze skoku Ville Kanteem /zpěv, kytara, texty a hudba/, Olli Happonenem /bicí/ a sdruženáři Anti Kuismou /vokály, akustický kytara/ a Sampou Lajunenem /hudba, solo kytara/. Jediný opravdový hudebník je Kimmo Korhola, který hraje na baskytaru a píše také texty a hudbu. Společnými silami se jim povedlo zplodit i oficiální hymnu MS v Lahti, Sinivalkoiset taistelee, což znamená "modrobílí budou bojovat". Ville má dobrý hlas, Jussi je talentovaný baskytarista. Za to, že chtějí taky žít, platí krutou daň - nejsou nejlepší, ani fenomenální.
Začínám se bát o své oblíbence, protože hranice sportů jsou už velmi daleko a jednoho dne se třeba talentovaný a technicky vypracovaný Malysz, který má opravdu na hodně, vznese daleko za kritický bod můstku a zláme si vaz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama