Ingmar Bergman

8. září 2006 v 15:14 | rikke-maren |  Konungariket Sverige
Jeden z nejvýznamnějších skandinávských režisérů, se narodil 14. července 1918. Je jak divadelní, tak filmový režisér a scénarista. Témata Bergmanových filmů vycházejí z jeho dětství a jeho života ve vztazích. Téměř v každém díle najdeme dvě (a někdy i více) vzdálené lidské duše, které se (ne)chtějí přiblížit. Jako otec a manžel nebyl Bergman úplně věrný a stálý a takové postavy jsou v jeho filmech nejčastější. Hodně svých traumat přisuzuje oddané lásce k matce, ke které ale neměl zrovna nejblíže. Sám svou rodinu charakterizuje stručně a výstižně: "Naše rodina byli lidé dobré vůle s katastrofálním dědictvím přemrštěných požadavků, špatného svědomí a pocitů viny."

Nešťastná manželství, nepochopenost dětí a jim vlastních manévrů, konflikty s těmi nejbližšími, tak jako v Bergmanově životě, jsou hlavními náměty jeho děl. Jeho postavy hledají podstatu existence. Mysticismus a symbolismus nesmí chybět.

"Když jsem se v červenci 1918 narodil, měla matka španělskou chřipku a já sám jsem byl skoro na umření, takže mě v nemocnici pro jistotu narychlo pokřtili." Jednoho dne k nim přišel starý rodinný lékař. Podíval se na mě a řekl: "Vždyť je strašně podvyživený." Babička mě tedy odvezla do své vily v Dalarně. Ve vlaku - cesta tenkrát trvala skoro celý den - mě krmila bábovkou namočenou ve vodě. Když jsme dorazili na místo, bylo už skoro po mně. Babička mi však sehnala kojnou - jedno hodné blond děvče ze sousední vesnice. Trochu jsem přibral, ale pořád jsem zvracel a bolelo mě břicho.



Kromě toho jsem dostal řadu záhadných chorob a dost dobře jsem se nemohl rozhodnout, jestli chci vůbec zůstat na živu nebo ne. Kdesi hluboko ve svém vědomí si vybavuji podrobnosti z té doby: pach potu, vlhké šaty, které mě škrábaly, tlumené světlo stolní lampičky, pootevřené dveře do vedlejšího pokoje, kočičí kroky, šeptavé hlasy, odlesky slunce na karafě s vodou. Na tohle všechno si vzpomínám, jen na strach ne. Ten přišel až později." (z knihy Laterna Magica, Odeon, 1991)

Jako šestnáctiletý se Bergman dostal na výměnný pobyt do německé rodiny. V Německu se tehdy naplno rozvíjel nacionalismus a Bergman, oslepen ódami, které na Vůdce pěla farářova rodina a nakonec i jeho proslovy, byl naprosto fascinován možností pozvednout paži a vykřiknout "heil Hitler" a ještě za to být chválen. Svědectvím z koncentračních táborů nemohl nejdříve uvěřit, ale poté tuto ideologii opustil. Jeho bratr byl jedním ze zakladatelů Švédské nacionalistické strany.

Ve 26 letech se stal Bergman nejmladším švédským divadelním režisérem. Tehdy dostal práci v divadle v Helsingboru a poté působil i v Göteborgu, Malmö a Stockholmu.

Svůj první film Krize natočil Bergman v roce 1944. Až do padesátých let nebyl nijak moc známý, na povrch ho dostal film Sedmá pečeť (1957) a poté se začaly na scénu uvádět i jeho starší filmy, např. Večer kejklířů (1952). Po dalších deset let patřila švédská scéna jen Bergmanovi, kromě něj se neobjevovaly žádné mimořádní talenty. V roce 1963 došlo k průlomu a švédský film přestal být záležitostí soukromých podnikatelů - byl založen filmový ústav. Tato instituce se dodnes spoluúčastní na tvorbě většiny filmů.
V roce 1976 byla Bergmanovi vyměřena opravdu brilantní daň, a to 109%. Tato událost se většinou traduje jako humorná, ale humorné na ní není nic od chyby berního úřadu až po Bergmanovo nervové zhroucení, pravděpodobný pokus o sebevraždu a "dobrovolný" dvouletý exil v Německu. Tam byl vytvořen film Hadí vejce. Poté cestoval po Paříži, Los Angeles a Dánsku, všude zůstal umělecky činný.

NEVĚRA


scénář: Ingmar Bergman
režie: Liv Ullman

Nevěra je poněkud zdlouhavým, ale velice zajímavým dílem s typicky Bergmanovským námětem. Marianne (Lenda Endre), její manžel Markus a jejich dlouholetý přítel David (Krister Henriksen) spolu tráví spoustu času, dokud mezi Marianne a Davidem nevznikne milostný vztah. Markus dělá, že o ničem neví, na konci filmu se však dovídáme, že vše věděl už od začátku. Zdá se, že vztah Marianne s Davidem bude stálý a ani její dcera Isabelle tím nebude nijak trpět, ale David, vždy osamělý a neurotický, není natolik tolerantní, aby mohl mít vážný vztah. V závěru příběhu Markus spáchá sebevraždu a vztah Marianne s Davidem je v nenávratnu. Marianne v průběhu děje vypráví své pocity (typický Bergmanům prvek, důležitější je vydádření pocitů postav, než samotný děj) staršímu muži, spisovateli, který je zaznamenává a později z nich vlastně tvoří tento film - je to sám Bergman. Zajímavý je také způsob, jakým Marianne vypráví a popisuje - jako by ve chvíli, kdy se vrací k určitému momentu nevěděla, co bude potom.

Filmografie (jen nejznámější filmy)
Krize (1944)
Prší nám na lásku (1946)
Léto s Monikou (1953)
Úsměv letní noci (1956) - 3 Oscary a Řád čestné legie
Sedmá pečeť (1957)
Mlčení (1963)
Persona (1966)
Tanec vlků (1967)
Šepoty a výkřiky (1972)
Fanny a Alexandr (1983) - ocenění za nejlepší zahraniční film
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarda Jarda | Web | 8. září 2006 v 20:36 | Reagovat

Tak sem tu, mrkni na můj web, máš to tu super, dej si sem nějaký ankety, nechceš si mě přidat do oblíbených stránek??? Já si tě tam taky Dám!!!!!!!prosím

2 rikke-maren rikke-maren | 9. září 2006 v 13:21 | Reagovat

Jarda: díky za pochvalu, cením si toho; anketky jsou v rubrice Náš průzkum :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama