Historie norštiny

25. září 2006 v 12:24 | rikke-maren |  Kongeriket Norge
Původním jazykem Norska byla staronorština - norrönt. Používala se nejen v Norsku, ale také na Islandu, Faerských ostrovech a Orknejích. Latinka se do Norska dostala až v 11. století. Když přešlo Norsko nadvládu, stala se hlavním jazykem příbuzná dánština, prakticky se jí používalo do 14. století (16. století) až do osamostatnění a připojení Norska ke Švédsku roku 1814, kdy existovaly dvě formy jazyka - landsmaal a riksmaal (v tu dobu se jim tak ještě neříkalo). Landsmaal tvořila skupina různých dialektů používaných především obyvateli ve vnitrozemí. Jonas Anton Hielm (1782-1848) roku 1831 zamýšlel, že by se z jednoho takového dialektu mohl vytvořit svébytný národní jazyk Norska, bohužel k tomu nedošlo a oficiálním jazykem byl stále riksmaal - řišský jazyk, ten je také podobnější dánštině, respektive by se dalo říci, že je to dánština používaná norskými obyvateli měst.

Henrik Wergeland (1808-1845) a jeho kolegové seskupení kolem časopisu Statsborgeren začali obměňovat lexiku a ortografii. Wergeland už v roce 1835 navrhoval, aby byla sjednocena výslovnost riksmaal v divadlech podle dialektu používaného v Kristianii, což se stalo, i kdž ne zcela podle tohoto konceptu, až roku 1852. Druhá skupina sjednocená kolem časopisu Vidar namítala, že by bylo vhodnější nerozvíjet riksmaal, ale vrátit se ke staronorštině. Peter Andreas Munch (1810-1863) navrhoval přijmout za národní jazyk modernizovanou variantu staronorštiny. Knud Knudsen (1812-1895) rozvíjel podobně jako Wergeland riksmaal.

Z landsmaal vytvořil nový jazyk až Ivar Aasen (1813-1886), jeho zásadní přáce byly Det norskeFolkesprogs Grammatikk (1848. Gramatika norských dialektů) a Ordbog over det norskeFolkesprog (1848, Slovník norských dialektů). Na novonorštině pracoval od svých 22 let, procházel jednotlivé oblasti a nakonec mezi lety 1848-1873 vydal knihy o Landsmaal - zemském jazyce. Landsmaal byl od roku 1853 používán jako spisovný jazyk. V sedmdesátých letech sílí jazykové a národní hnutí a politická situace se dostává do norštině nakloněného období, a tak byl Landsmaal po vítězství levicové strany Venstre Johana Svedrupa v roce 1882, prohlášena roku 1885 za druhý oficiální úřední jazyk. Podobně jako v jiných zemích se hovoří o Národním obrození spojeným s ponoršťováním dánštiny - pohádkáři Peter Christen Asbjörnsen (18125-1885), JörgenEngebretsen Moe (1813-1882) a básník Asmund Olavsson Vinje (1818-1870). Roku 1892 byl přijat zákon umožňující obcím volit si jeden z jazyků za úření, který také slouží výuce ve škole - druhý jazyk je pak vyučován jako povinný předmět. Roku 1929 byly přijaty nové názvy těchto dvou jazykových forem. Landsmaal byl přejmenován na nynorsk a upravený riksmaal na bokmaal. Riksmaal zůstává ve své podobě jako neoficiální, ale používaná forma.

Dnes převažuje v používání norštiny bokmaal - knižní norština nad nynorsk -novonorština a nad riksmaal, který je používán jako velmi konzervativní forma rané "norštiny". V roce 1971 používalo nynorsk jkao hlavní psanou formu 30% obyvatel Norska, v roce 2000 byla nynorsk použita v 8% publikací.

Zajímavé je, jak z výše uvedeného vyplývá, že riksmaal je řazen do východní jazykové skupiny, severogermánských jazyků, zatímco landsmaal patří k západní skupině a novonorština je paradoxně podobná staronorštině více než bokmaal a riksmaal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama