Frans Eemil Sillanpää

11. září 2006 v 15:48 | Puijon Haltijan |  Pohjoisen Kirjailijan (Skandinavisk literatur)
Prozaik Frans Eemil Sillanpää (1888 - 1964), je jediným finským nositelem Nobelovy ceny (1939), debutoval ještě za finského velkoknížectví časopisecky psanými povídkami. V roce 1916 se uvedl do knižního světa románem Život a slunce (Elämä ja aurinko).
Sillanpää ve své tvorbě uznával jediný možný základ, což u něj, jako studenta botaniky a biologie byla příroda. Proto také bývá jeho tvorba označována za ekologickou..
Jedním z ústředních témat Sillanpääových raných próz je sociální dynamika modernizující se finské společnosti, mezi jejíž nejaktuálnější jevy patřilo postavení nemajetných pachtýřů a povýšenců.
Ve svém nejpůsobivějším díle, románu Zbožná bída (Hurskas kurjuus, 1919), mapuje Sillanpää vývoj finské společnosti od 60.let 19.stol. do událostí občanské války, jimiž příběh končí. Román vypráví životní osudy chudého pachtýře, Juhy Toivoly, který prožije celý svůj život jako outsider. Až po výzvě rudých povstalců, aby se k nim připojil, se Juha začne cítit jako plnohodnotný člověk...tato satisfakce však nemá dlouhého trvání, mimo to nemá Juha ani tušení o ideologickém pozadí celého konfliktu.
Sillanpää se soustředí na tragédii jednotlivce, narušení rovnováhy mezi člověkem a přírodou. Román Zbožná bída byl reakcí na události v první světové válce.
Ve 20. letech se Sillanpää na čas odmlčel a vrací se na literární scénu až počátkem let 30. romány Umírala mladičká (Nuorena nukkunut, 1931), Mužova cesta (Miehen tie, 1932) a lidé v letní noci (Ihmiset suviyössä, 1934 v česku 1940). Příběh děvečky Silji, umírající na tuberkulózu, příběh obyčejných lidí, jejíchž osudy se prolínají během bílé severské noci - čtenářům tím dává najevo, že člověk je součástí nekonečného koloběhu života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama