Eeva-Liisa Manner

11. září 2006 v 17:24 | Puijon Haltijan |  Pohjoisen Kirjailijan (Skandinavisk literatur)
Eeva-Liisa Manner (1921-1995), básnířka, prozaička, dramatička, kritička a překladatelka, jedna z nejvýraznějších osobností finské poezie 20.století, debutovala již ve 40.letech tradičními sbírkami poezie, v níž reaguje na válečná traumata, prožitá v karelském Vyborgu, městě, které finsko po válce ztratilo. Ve Vyborgu se odehrává i její první prozaické dílo, autobiografický román Dívka na molunebe ( Tyttö taivaan laiturilla, 1951), v níž se poprvé objevuje jedna z klíčových myšlenek autorčina díla - představuje čtenáři svět mýtů, hudby, fantazie a snů.
Významným mezníkem je v tvorbě Mannerové rok 1956, kdy vychází sbírka Tato cesta(Tämä matka), považována spolu s Haavikkovým Zimním palácem za nejvýznamnější modernistický počin ve finsky psané poezii. Podobně jako Haavikko, i Manner poukazuje na nelidské užívání jazyka západní civilizací, která lidstvo přivedla do válečných hrůz. Manner nezývá věci pravými jmény a v žádném případě si nebere servítky - nazývá věci pravými jmény.
Manner se nevyhýbá politickým tématům, jak o tom svědčí sbírka Kdyby smutek doutnal (Jos surusavuaisi, 1968), v níž autorka reaguje na aktuální politické dění..mimojiné i na srpnovou okupaci Československa. Dále pak próza Mějte se na pozoru, vítězové (Varokaa, voittajat, 1972) a básně z 80.let, inspirované událostmi v Polsku.
Vrcholem pozdější básnické tvorby Eevy-Liisy Manner je sbírka Mrtvé vody (Kuolleet vedet,1976). Manner je rovněž autorkou úspěšných divadelních a rozhlasových her, z níchž nejvýznamnější je Spálený pomeranč (Poltettu oranssi, 1968)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama