ASKO SAHLBERG - Höyhen

12. srpna 2006 v 22:49 | rikke-maren |  Pohjoisen Kirjailijan (Skandinavisk literatur)


Asko Sahlberg

*1964

Postupně zkoušel práci novináře, reklamního textaře, redaktora a vydavatele časopisu. Znechucení ze světa médií ho přimělo k několikaletému toulání po Finsku. Žil v zapadlých koutech a dělal příležitostné práce různého druhu, naříklad ošetřovatele v psychiatrické léčebně nebo pečovatelském domě pro lidi s handicapem. Na podzim roku 1996 odjel do Švédska a začal uskutečňovat svůj dávný dětský sen stát se spisovatelem. V současnosti žije v Göteborgu. Kromě novely Pírko vydal dosus pět románů:
Pimeän ääni (Hlas tmy, 2000)
Eksyneet (Zbloudilí, 2001)
Hämärän jäljet (Stopy šera, 2002)
Tammilehto (Doubrava, 2004)
Yhdyntä (Koitus, 2005)

Pírko

Seversky drsná novela z roku 2002, je intimním pohledem do života bezbranného člověka, vydaného druhým na milost. Příběh rozkrývá osud Villeho, mentálně postiženého člověka, jehož handicap je ovšem pouhou kulisou, možná pomůckou, jak lépe vystihnout postavení ohroženého člověka, jehož možnosti obrany jsou omezené.


...Ville kávu...



...Klika zalezla do dírky a stromy, které se tyčily ze tmy za dvorem se otřásly. Obličej mu zaplavil studený vzduch. Vystrčil obličej a nastavoval ho hebkému hlazení vzdušného, jakoby vodního proudu. Stromy rostly ze tmy. Po pěšině přicházela sestra.

Vyklonil se a podíval se dolů po zdi. Na zdi visela černá okna, dole pronikala zdí plochá světelná skvrna. Druhá skvrna se rozprostírala na zemi, začínala u zdi a tekla po zelené. Díval se na vzdálenější světelnou skrvnu s nakloněnou hlavou, snažil se ji ucítit na obličeji. Na dvoře uprostřed šera se zvedala houpačka, díval se na ni a cítil ji v břiše. Za houpačkou dvůr pomalu mizel, až narazil do tmy, z níž se tyčily stromy. Přimhouřil oči a viděl, že mezi stromy vede pěšina. Zabušilo v něm. Sestra přicházela. Natáhl ruku ke dvoru a k houpačce a ke stromům a k pěšině, sahal po nich rukou a lovil je pohledem a sestra přicházela a pírko mu ulétlo a vznášelo se ve vzduchu. Zakňoural.

Vyplašeně šátral rukou do vzduchu, snažil se pírko zachytit, ale pírko se lehce vznášelo podél zdi, kam nedosáhl. Vytáhl se za ním, pírko se zachvělo a poodlétlo vzduchem, zmizelo z dohledu a znovu se objevilo na světle, vznášelo se dole nad slabě zářící skrvrnou světla a bylo odváto do strany, bylo pryč a zase je uviděl, malou, dolů mizející kaňku, která se vsákla do měkce ohraničeného světelného jezírka na zemi. Oběma rukama sevřel okenní parapet a zakníkal. Ucítil v sobě něco těžkého. Rozkymácel se, na okamžik zavřel oči a snažil se pírko zahlédnout, otevřel oči a podíval se dolů po zdi. Pírko letělo. Na obličeji ucítil dotek studených prstů venkovního vzduchu. Sledoval světlo padající k zemi, zespoda na něho zasténal dvůr.

Těsně před tím, než narazil obličejem do země, jím proskočila nezkrotná radost - spatřil pírko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vampire_queen vampire_queen | 30. srpna 2006 v 17:51 | Reagovat

Pírko jsem četla..Krásné ale na mě až moc drsné :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama